Málo se o ní ví, ale je největší svého druhu na světě. V Rajhradě u Brna stojí už 150 let sladovna, ve které vzniká základní surovina pro výrobu piva. Dosud se tu pracuje tradičním způsobem, který je z významné části manuální. „Je to nákladný a pracný způsob, ale takto vyrobený slad je nejvhodnější pro vaření dobrého českého ležáku,“ vysvětluje generální ředitel Sladovny Bernard Josef Vávra. Tradice ovšem nebrání zde využívat nejmodernější technologie pro kontrolu surovin a úspory energií.
O založení sladovny se v roce 1872 zasadila skupina místních rolníků s podporou rajhradských benediktinů. Cílem bylo zajistit si tím odbyt obilí za výhodné ceny. Radost z nové sladovny ale netrvala dlouho, investoři se museli vypořádat s hospodářskou krizí, která postihla celou rakousko-uherskou monarchii. Sladovna pak v roce 1919 prakticky celá shořela, vzkřísil ji nový majitel. Znovu areál vážně poškodila druhá světová válka, namále měl podnik ještě jednou na sklonku devadesátých let minulého století. Sladovnu určenou k uzavření ale koupil Rodinný pivovar Bernard. „Chtěli jsme mít všechny suroviny pod kontrolou,“ vysvětluje Josef Vávra, proč se se spolumajitelem Rodinného pivovaru Bernard Stanislavem Bernardem v roce 2000 rozhodli sladovnu koupit.
Dnes sladovna ročně zpracuje asi osm tisíc tun kvalitního ječmene z jižní Moravy a z Vysočiny, vyprodukuje šest a půl tisíce tun sladu určeného pro výrobu českého ležáku. „Hlavním odběratelem je Rodinný pivovar Bernard, další slad odebírají desítky menších pivovarů a minipivovarů, část produkce jde na export,“ uvádí Josef Vávra.
Ze sladovny na zbrojovku
Sladovna oslavila svoje výročí vydáním knihy „150 let rajhradské sladovny Bernard“. Jejím autorem je historik pivovarnictví a sladařství Filip Vrána. Autor usadil její příběh do kontextu doby a z archivů vybral i zajímavosti a kuriozity. „Vznikla vlastně první kniha, která jeden sladařský podnik u nás podrobněji popisuje. Dostal jsem od zadavatele nebývalou svobodu v tom, co a jak napsat,“ ohlédl se za prací Filip Vrána.
„Rajhradská sladovna vyráběla na export a díky úspěchům na zahraničních soutěžích si rychle získala velmi dobré jméno. Ale zažila i méně slavnější období, kdy se za druhé světové války proměnila na zbrojovku, vyráběly se tu díly pro letadla a také pro německé rakety V-1 a V-2. Následně při osvobození tu probíhaly boje německých jednotek s Rudou armádou a sladovna podruhé vyhořela. Dnes už se tu opět vyrábí kvalitní slad, o který se zajímají třeba i v Japonsku,“ dodává Filip Vrána.
Tradice a moderní technologie
Stejně jako před 150 lety tu i dnes ručně rozprostírají máčený ječmen na humnech – podlahách, kde za nízké stabilní teploty zrní klíčí a čeká na další zpracování. Tradiční postupy ale nebrání použití moderních technologií. Zapojení rekuperační jednotky snížilo spotřebu plynu potřebného pro sušení sladu až o polovinu, fotovoltaické panely šetří přírodu i náklady sladovny v energetických špičkách.
Sladovna Bernard je jediná sladovna v České republice, která má supermoderní optický třídič. Kamery třídiče sledují proud ječmene vstupujícího do sladovny. Pokud zaznamenají nestandardní tvar, rozměr nebo biologické napadení, zařízení vadné zrnko nebo nečistotu z obilí proudem vzduchu vyfoukne. „Cílem je minimalizovat přítomnost mykotoxinů a dalších nežádoucích látek ve sladu. Kvalitní suroviny jsou samozřejmě základem pro co nejkvalitnější pivo,“ vysvětluje generální ředitel sladovny Josef Vávra, který je také vrchním sládkem největšího odběratele sladu, Rodinného pivovaru Bernard.