Svůj život rozdělil mezi své dvě lásky – klarinet, který ale nakonec opustil ze zdravotních důvodů a rukodělnou vazbu knih. Dvaaosmdesátiletý Bedřich Zákostelecký, jenž ve Strakonících strávil podstatnou část života, otevřel 31.května na zdejším hradě svou Knihodělnu. V unikátní dílně, která u nás nemá obdoby se budou vázat knihy, pořádat různé workshopy a v plánu je další kulturní program.
„Máme tu kompletní knihařské stroje a náčiní: různé sady písem, achátové leštiče, řezačky, několik lisů, například i zlatící, stovky mosazných tlačítek na ruční zlacení. Jsou zde velice zajímavé a funkční stroje. Všechno, co knihaři používají za tisíciletou existenci svého řemesla,“ uvádí Bedřich Zákostelecký, kterému se vznikem Knihodělny pomáhali jeho syn Jan, známý strakonický architekt a také vnučka Marie, která se stará o marketing. „Určitě tu neuvidíte počítač,“ doplňuje Bedřich s úsměvem.
V den otevření také Zákosteleckého celoživotní dílo ocení ředitel Pivovaru Strakonice 1649, a.s. Dušan Krankus v rámci projektu Řemeslo se zlatým dnem a obsahem. Ten tímto projektem upozorňuje na skvělou práci zdejších řemeslníků. Zákostelecký dostane certifikát na 365 piv zdarma.
U nás je samozřejmě více podobných dílen, jako je ta Bedřicha Zákosteleckého, ale nikde nemají tolik unikátních strojů, které jsou navíc v noblesním, ukázkovém stavu. V nově otevřené Knihodělně jsou artefakty, které Zákostelecký, jenž knihvazačství učil a dokonce měl i svůj ateliér na Západočeské univerzitě v Plzni, za svůj život posháněl a nashromáždil. Knihodělna sídlí na třetím nádvoří strakonického hradu a jejím provozovatelem je Šmidingerova knihovna. „Jsem rád, že se mému synovi podařilo najít dostatek nadšenců, kteří s otevřením pomohli. Velké díky patří místostarostovi Rudolfu Oberfalcerovi a ředitelce Šmidingerovy knihovny Andree Karlovcové,“ uvádí.
Bedřich Zákostelecký je ve světě muzikantů známý jako učitel hry na klarinet. Je dokonce autorem několika učebnic hry na tento nástroj, podle kterých se děti učí hrát od roku 1974 do dnes. Od všemožných šumavských muzikantů sbíral pro tyto učebnice notový materiál. Papíry s notovým záznamem byly volné a většinou potrhané. „Muzikanti, kteří mi noty dali, předtím učili hrát děti, kterým ty noty už předtím půjčovali. Podle toho také vše vypadalo,“ popisuje. Noty mu nejprve vázal Karel Kahovec, knihař z Volyně. Když byl pak nemocný, tak Bedřicha vyzval, aby si vše svázal sám. „Vždyť jste tady proseděl takovou dobu. Vy už si to můžete svázat i na kuchyňské lince,“ řekl mu tehdy Kahovec.
Tenkrát začala jeho láska k rukodělné knižní vazbě. Po čase se seznámil s dalším knihařským mistrem Ladislavem Hodným z Týna nad Vltavou, který už dělal umělecké knižní vazby. Tomu slíbil, že se bude tomuto oboru věnovat, sežene si stroje a bude se „knihařinou“ živit. Pro zajímavost stalo se to 7.7. 1977.
Na inzeráty, v bazarech, na bleších trzích a všude kde se dalo skupovat všechno, co mělo něco společného s vazbou knih. Nejprve měl všechny stroje vměstnané v jednom pokoji ve svém bytě na strakonickém sídlišti, kde žil se svou manželkou a dvěma syny. Jeden kamarád si ho tehdy dobíral, že by jeho dílna měla být zapsaná do Guinessovy knihy rekordů.
Bedřich Zákostelecký se v 80.letech přestěhoval do Plzně, kde pracoval jako učitel a následně zástupce ředitele na tamní konzervatoři, k tomu měl svou dílnu v ulici Kardinála Berana. Tehdejší doba knihařině přála, a tak se postupně věnoval už jen tomu a ocitl se tzv. na volné noze, což si celý život přál. Následně se nechal v roce 1994 zlákat na plzeňskou univerzitu a pomáhal zde zřídit ateliér knižní vazby, který pod jeho vedením fungoval 10 let. Poté se i s celou dílnou přestěhoval do Přeštic na jižním Plzeňsku a nyní se celé jeho království přesunulo na strakonický hrad, kde si ho budou moc užívat všichni. „Byl to celý můj život. Já jsem mezi těmi stroji bydlel, spal jsem vedle řezačky. Byla to moje láska. Teď mi samozřejmě schází, ale jsem rád, že jsme Knihodělnu společně vytvořili,“ uzavírá.
Po varhanáři Peteru Nožinovi a výrobci bubenických paliček Vojtovi Pelíškovi, majiteli dílny na historické zbraně Janu Jelínkovi, zvonaři Michalu Votrubovi a dudaři Patriku Ředinovi, je dalším oceněným člověkem, na jehož práci upozorní ředitel Pivovaru Strakonice 1649, a.s. Dušan Krankus v rámci projektu „Řemeslo se zlatým dnem i obsahem“.
