Největší česká pojišťovna systematicky a dlouhodobě okrádala své klienty. Prováděla to několika způsoby v letech 2005 – 2013 a 2015 – říjen 2019. Klienti neměli nejmenší šanci zjistit, že jsou okrádáni. ČNB dělala mrtvého brouka.
Ona zmíněná největší česká pojišťovna mezi lety 2005 – 2013 krátila nároky klientů u smluv investičního životního pojištění, neboť dle tehdy uváděných nákladů na tyto produkty nebylo možné nákladovost vůbec vypočítat. Dále o těchto nákladech neinformovala své externí prodejce a ani zaměstnance na svých vlastních pobočkách. Aby toho nebylo málo tak si v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu tyto náklady strhávala od února 2019 vesele dále.
Člověk by si myslel, že se z cizího „nažvejkla“ dostatečně. Jenomže to asi nestačilo a přišla na řadu tzv. bulharská konstanta neboli odkupní koeficienty.
Největší česká pojišťovna od ledna 2015 zavedla odečitatelné položky krátící finanční prostředky klientů při ukončení pojistné smlouvy o rovných 15%, přestože pojmy odkupních koeficientů se ve smluvních podmínkách vůbec nevyskytovaly a spotřebitelé s nimi nebyli v průběhu trvání smlouvy nikdy seznámeni.
Jako klient nikdo neměl šanci tyto praktiky odhalit, neboť největší česká pojišťovna přesné vyúčtování pojistných smluv nevydává. Na vše se přišlo až při porovnání desítek případů před Finančním arbitrem ČR.
Mrtvý brouk Na Příkopě 28
Česká národní banka byla o všem informována v srpnu 2018 avšak prokazatelně reagovala až v prosinci 2019, respektive květnu 2020 dohledovými zprávami, kde toto jednání největší české pojišťovně zakázala. Technicky vzato tato pojišťovna okrádala své klienty od roku 2015 do ledna 2020, finančně vzato okradla své klienty o více než 10.000.000.000,- korun.
ČNB byla v listopadu 2019 obeslána na základě zák. č. 106/1999 o svobodném přístupu k informacím s dotazem, zda bylo s největší českou pojišťovnou zahájeno správní řízení. ČNB informace neposkytla. V prosinci 2019 byl podán rozklad proti rozhodnutí ČNB nevydat informace. ČNB v lednu 2020 zdůvodnila nevydání informace kvůli možnému ohrožení stability finančních trhů (jde přeci jen o 10 miliard, to nemůže trhy rozhodit…nebo jde o něco mnohem většího). Bankovní rada ČNB (z koho je asi složená) v lednu 2020 na základě rozkladu zrušila rozhodnutí nevydat informace a v dubnu 2020 se na svět dostala informace o tom, že ČNB vyzvala dohlížený subjekt (největší českou pojišťovnu), aby 1) předložil potvrzení, že upustil od uplatňování odkupních koeficientů při výpočtu odkupného u pojistných smluv rezervotvorného životního pojištění v případech, kdy není schopen zpětně prokázat, že pojistník byl seznámen s odkupním koeficientem při sjednání pojištění, včetně sdělení, odkdy tak učinil a 2) vyjádření o přijatých opatřeních souvisejících s upuštěním od uplatňování odkupních koeficientů.
Položme si otázku proč to ČNB tak dlouho trvalo? V bankovní radě ČNB totiž průběžně seděli možná lidé, kteří mohli být spojeni s největšími českými advokátními kancelářemi jejichž největšími klienty bývají banky a pojišťovny. Ale taky to tak být nemuselo.
Neplatné smlouvy investičního životního pojištění
Zde se dostáváme k oné vysoké pravděpodobnosti bankrotu našeho státu. Je s podivem, že se touto otázkou zatím nikdo z politiků nezabýval. Ministerstvo financí o problému ví, ČNB začala již před několika lety vytvářet značné opravné položky z opatrnosti z budoucího vývoje, který nelze zatím nijak rozumně predikovat.
V ČR bylo uzavřeno přibližně 1 milion smluv investičního životního pojištění, které byly dle rozhodnutí soudů od samého začátku neplatné. Pojišťovny ví, že pojistky jsou neplatné, přesto nechávají klienty stále posílat platby na své účty a spoléhají na to, že z neplatných smluv nemusí plnit.
Investiční životní pojištění totiž za své zaměstnance platily ve velkém jako jeden z benefitů i firmy, které takto ušetřily na odvodech sociálního a zdravotního pojištění, neboť tím snížily hrubé mzdy svých zaměstnanců. Z částky odvedené na životní pojištění se totiž neplatí zdravotní ani sociální pojištění a měsíčně se takto dalo odečíst až 2500,- Kč. Zaměstnavatelé mohli takto na každém zaměstnanci ročně ušetřit až 10.200,-Kč.
Nejhorší scénář by počítal s jedním milionem smluv a 10.200,- Kč, což by ročně dělalo 10,2 miliardy, o které byl oškubán erár – tedy sociální a zdravotní pojištění. Jednalo se o několik let a budeme-li uvažovat o období 10 let, bude se jednat o 102 miliard. Položme si otázku zpětného úročení dlužných částek, protože před 1.lednem 2022 činil úrok z prodlení na pojistném na veřejné zdravotní pojištění a sociální zabezpečení 0,05 % za každý den prodlení, což bylo 18,25% za rok. Nemá ani smysl vypočítávat kolik by to bylo, ale spíše se zamyslet nad škodami, které hamižné pojišťovny všem způsobily a zda je vůbec reálné se domnívat, že by jejich krytí ze strany Swiss Re (pojišťovna pojišťoven) bylo dostatečné.
Představme si scénář, že stát se obrátí na velkou firmu s několika tisíci zaměstnanci (a těch to platilo hodně) a bude chtít zpět vše uhradit, firma státu zaplatí, vypočítá si celkové náklady a půjde se soudit s pojišťovnou a bude po ní chtít vše, včetně úroků, a tučného odškodnění.
Pak si představme guláš ve výpočtech výše důchodů zaměstnanců, které se budou náhle lišit, protože pokud se jim zpětně zvýší, nebudeme na ně mít, neboť s tím náš průběžný důchodový systém nebude počítat.
Pokud bychom si mohli dovolit odhadnout vývoj, stát bude dělat po vzoru ČNB také mrtvého brouka, vše nechá vyhnít a nějakým způsobem umožní pojišťovnám prolobovat zákon o upuštění od penalizace za jejich „čuňárny“. V současné době a s aktuálně platnými zákony by jim to totiž nemělo projít. Je otázka, co by pro náš stát mělo horší dopad, zda pád pojišťoven, či bankrot státu?
Jedno rčení říká, že kdo dřív přijde, ten dřív mele, poopravme toto rčení na: kdo si dřív uvědomí, že byl okraden, dříve dostane své peníze. Kdo zaspí, nemusí dostat vůbec nic. Nepatříte i vy do skupiny podvedeniklienti.cz?