Představte si, že jste na vykopávkách ve starověkém pohřebišti a najednou zjistíte, že chodíte přes zbytky starého pivovaru. Přesně to se stalo minulý měsíc, když egyptská vláda oznámila, že tým egyptských a amerických archeologů objevil nejstarší známý pivovar na světě. Pyramidy, faraoni a nyní i chutné nápoje pro dospělé – starověký Egypt měl všechno.
Pivovar byl objeven v Abydosu, který se nachází asi 450 kilometrů jižně od Káhiry a západně od řeky Nil. Abydos je především známý svými chrámy a řadou památek, které vznikly na počest Osirise, boha mrtvých. Pivovar pochází z doby vlády krále Narmera, který žil a vládl na počátku první dynastie v období před více než 5 000 lety.
Pivovar byl určen pro královské rituály a dělil se do osmi velkých sekcí, z nichž každá obsahovala 40 hliněných nádob na míchání obilí a vody. V době své největší pivovarnické slávy mohl produkovat až 22 400 litrů. Pivo bylo totiž důležitou součástí staroegyptské stravy, kterou pili všichni od faraonů až po rolníky. Pivovar v Abydosu však nebylo první místo, kde se pivo vařilo. Praveděpodobně nejstarší pivovar na světě se našel v Číně.
Staroegyptské pivo bylo ochuceno mandarinkami, olivovým olejem a datlemi, což znamenalo, že bylo oproti dnešku velmi sladké. Teprve po rozšíření piva mezi středověkými mnichy v Evropě byl do mixu vhozen i chmel.
Pro mnoho sládků byly příchutě nezbytností. Například bavorská letní piva byla fermentována v otevřených sudech, které byly volně vystaveny bakteriím. Aby zakryli chuť těchto letních piv, sládci přidávali další přísady, včetně luštěnin, soli, křídy, sazí a dokonce i hovězí žluči a kuřecí krve. Všeobecná popularita piva vedla nevyhnutelně k jeho regulaci. V roce 1156 přijalo město Augsburg dekret, který trval na tom, aby špatně uvařené pivo „bylo bez poplatků zničeno nebo distribuováno mezi chudé“. V roce 1336 jmenovalo město Mnichov inspektory piva a v roce 1516 vydal bavorský vévoda Wilhelm IV zákon Reinheitsgebot neboli Zákon o čistotě piva, který stanovoval, že v bavorském pivu lze používat pouze ječmen, chmel a vodu. Vyhláška, která se stala zákonem pro celé Německo v roce 1906, je nejstarším předpisem o bezpečnosti potravin na světě.
Bavori však nebyli první, kdo se pokusili uzákonit způsob výroby piva. Kleopatra zavedla daň z piva, kterému dávali staří Egypťané přednost před vínem, aby mohla financovat své války s Římem. Pro tehdejší egyptskou společnost byl však tento krok natolik pobuřující, že by byl srovnatelný s dnešním zdaněním obyčejné vody. Jakkoli byla Kleopatřina daň nepopulární, jiné vlády to zkoušely stejně a to s různou mírou úspěchu. Ve třináctém století francouzské město Aix-la-Chapelle rozhodlo, že pivovarníkům, kteří nezaplatili daně, bude odříznuta pravá ruka. Když Britové v sedmnáctém století zvýšili daně z piva, neúmyslně udělali z ginu nejlevnější alkoholický nápoj v zemi. Následná rozšířená konzumace ginu vedla v Británii k zásadním problémům s alkoholismem, kdy v tomto období míra úmrtnosti předběhla míru porodnosti.
Zdanění piva však není úplně vždy špatná myšlenka. Když 27letý Arthur Guinness založil v roce 1752 svůj pivovar, rozhodl se udělat tmavé pivo s nesladovým praženým ječmenem, protože mu to umožnilo snížit daně, které by jinak platil za slad. Zavedení cel na pivo (a víno) Británií v roce 1764 byl jedním z mnoha důvodů, které přispěly k americké revoluci a snaze o nezávislost na Británii. Jakmile bylo dosaženo nezávislosti, pivo se vařilo zcela volně a bez daní, dokud Abraham Lincoln a Kongres, stejně jako před nimi Kleopatra, zavedli v roce 1862 daň ve výši 1 $ za barel, aby pomohli zaplatit náklady vzniklé kvůli občanské válce. Dalo by se tedy říci, že pitím piva podporujete svobodu.
Staří Egypťané své pivo milovali. Úpadek a defacto zánik pivní egyptské kultury provedli Římané, kteří dávali před pivem přednost vínu a chlebu. Z Egypta si totiž pro svou říši udělali gigantický chlebový koš a pivovary tak byly nahrazeny sýpkami. Tím se recepty a postupy Egypťanů na vaření piva ztratily.